Riberiho tvar

29. července 2007 v 18:16 | R10
Ze zjevu se stalo zjevení. Franck Ribéry, rtuťovitý chlapík s jizvou na tváři, byl největším objevem letošního mistrovství světa. Francie v něm našla novou modlu - a celý svět se začal ptát, odkud se ten muž se znetvořeným obličejem vlastně vzal.



Tak předně - Franck Ribéry se narodil v severofrancouzském přístavu Boulogne-sur-Mer. Ze stejného kouta Francie pochází i slavný kanonýr Jean-Pierre Papin. Jenže zatímco Papinova kariéra nabrala od počátku rychlé obrátky, Ribérymu nechybělo málo a jeho život mohl vyhasnout ještě dříve, než vůbec kopl do balonu.Když byly Franckovi dva roky, vracel se s rodiči autem domů z výletu. Otec ztratil kontrolu nad vozem a havaroval. Malý chlapec pak proletěl předním sklem auta. Od té doby nosí na pravé tváři dlouhou jizvu, která se stala jeho poznávacím znamením. Stejně jako jiný mladík se stejnou vizáží, argentinský forvard Carlos Tévez, i Ribéry plastickou operaci odmítá. "Není to nic, za co bych se měl stydět," stojí si za svým.O jeho talentu se brzy dozvěděli v nedalekém Lille. Tamější fotbalová akademie je proslulá vysokými nároky na mladé fotbalisty - a netýkají se pouze sportovních výkonů. Když se šestnáctiletému Ribérymu rapidně zhoršil školní prospěch, přišlo varování v podobě podmínečného vyloučení z akademie. Jeho tvrdá hlava navíc často nerespektovala pokyny trenérů a poté, co byl jednou dokonce nachytán při rvačce v nočním klubu, neměli šéfové mládežnického fotbalu v Lille na vybranou - problémový talent si musel balit kufry. "Můj život i kariéra, to byla jedna velká bouře," říká Ribéry dnes už s úsměvem.

Já půjdu dál

Duležitou štací na Ribéryho nekonečné pouti po nižších soutěžích byl Brest. Přístavní vítr mu svědčí, jak se ukázalo později i v Marseille. V červenobílém dresu řádil jako černá ruka a stal se nejlepším nahrávačem National, což je francouzský ekvivalent ČFL nebo MSFL. "Když mi pak klub nabídl profesionální kontrakt, cítil jsem se jako v nebi," přiznává s odstupem času. Jenže s nabídkou přispěchaly také slovutnější kluby, než byl Brest. Ajax Amsterdam, Lens, Nantes, na ztraceného syna si vzpomněli i v Lille. Talentovaného uličníka však nakonec ulovily Mety, kde nový objev podepsal tříletý kontrakt.A právě v sezoně 2004/05 došlo k osudovému setkání, jež mělo v budoucnu Ribéryho kariéře významně pomoci. V Metách si padl do oka s trenérem Jeanem Fernandezem, který se pro ambiciózního střízlíka stal doslova druhým otcem. Nabídl mu to, co mladý Franck nutně potřeboval - důvěru. "Nabyl jsem dojmu, že se mnou klub počítá. To pro mě bylo důležité. Potřebuju cítit trenérovu důvěru, jinak hraju pod psa," přiznal Ribéry.Jenže nebyl by to on, kdyby v jeho kariéře nepřišel další zvrat. Pět milionů eur, které za něj v lednu 2005 nabídl Galatasaray Istanbul, bylo pro skromné Mety vskutku lákavým soustem. I Ribéry upřednostnil turecký velkoklub před jinými nabídkami. "Mohl jsem jít do Atlétika Madrid, Juventusu nebo Lyonu, ale nechci riskovat, že budu sedět na lavičce," vysvětloval nečekanou volbu.V Turecku se rychle stal miláčkem horkokrevných fanoušků a vysloužil si od nich lichotivou přezdívku Ferraribery. Jenže zároveň na vlastní kůži poznal, co to obnáší, hrát fotbal v Turecku. Zpožděné výplaty, nepochopitelné vysedávání na lavičce a nestravitelný životní styl, to vše Ribéryho ubíjelo. Ani jeho islámská víra mu nezabránila v tom, aby v létě roku 2005 Turecko rozzuřeně neopustil. A dveřmi za sebou bouchl pořádně. "Neplatí mi a stejně nehraju. Klub mi dluží čtyřměsíční výplatu."Byla z toho velká aféra, Galatasaray mu odmítl vydat registrační průkaz a trval na dodržení dvouapůlročního kontraktu. Prý na neposlušného rebela dokonce Turci poslali pár »vyjednavačů« s baseballovými pálkami. "Úplná blbost," kroutí hlavou Ribéry. Vše nakonec vyřešila FIFA, která dala za pravdu francouzskému mladíkovi.

V Papinových stopách

Svůj koráb Ribéry následně zakotvil v marseillském přístavu. Dal tak na radu, kterou mu poskytl bývalý enfant terrible evropského fotbalu Eric Cantona. A byla to výtečná volba. Na Stade Vélodrome se znovu setkal se svým učitelem Jeanem Fernandezem, tentokrát už ovšem jejich partnerství vydrželo déle. Lehkonohý bojovník s fyzickou kondicí triatlonisty očaroval celou Francii a stal se jedním z nejostřeji sledovaných hráčů uplynulého ročníku Ligue 1.Neustále v pohybu rozdával přesné pasy, dával soupeřovým obráncům pocítit, jak ostrý dovede být v osobních soubojích, a v neposlední řadě střílel nádherné branky. Brankář Nantes Micka¨el Landreau se po zápase, v němž ho Ribéry překonal střelou pod břevno z dobrých třiceti metrů, vzmohl na jediné slovo. "Fantastické," vydechl obdivně.Marseille objevilo novou modlu. "Našel jsem svůj klub a tím je Marseille. Cítím se tady báječně," vracel fanouškům komplimenty Ribéry. Stal se dokonce inspirací pro rapovou skupinu Rag Street, která o něm napsala píseň.Jeho popularita došla až tak daleko, že když se Marseille utkalo s Paris Saint-Germain, část fanoušků pařížského klubu skandovala - jméno záložníka Olympique. Mezi příznivci obou celků přitom panuje až fanatická nenávist. Pro srovnání, dovedete si představit letenský stadion, jak vyvolává jméno Karla Pitáka? Nápad z říše snů.Završení dokonalého happyendu už chyběla jen jedna jediná věc - pozvánka do francouzské reprezentace. V den oznámení nominace na MS sezval Ribéry do svého domu celou rodinu a všichni netrpělivě sledovali v televizi přímý přenos z tiskové konference. V momentě, kdy se na obrazovce objevilo jeho jméno, málem převrhl stolek v obývacím pokoji."Je to obrovská pocta, nemůžu tomu uvěřit! Když Francie vyhrála v roce 1998 titul, bylo mi patnáct a slavil jsem s kamarády na ulici. Tehdy mě ani v tom nejdivočejším snu nenapadlo, že si jednou zahraju po boku Zidana," jásala vycházející hvězdička. V tu chvíli neměla na kontě jediný reprezentační start.



Modrá je dobrá

Světový šampionát byl pro Ribéryho přímo pohádkovým příběhem. Začalo to již úvodním zápasem se Švýcarskem, v němž do unavené hry Les Bleus vnesl rozruch a mezi poflakujícími se spoluhráči působil jako živou vodou politý skřítek, který se v každém okamžiku snaží ohrozit soupeřova gólmana.A zářil i nadále. Kdyby se spočítalo, který hráč toho na německých trávnících naběhal nejvíce, Ribéryho jméno by se dozajista skvělo na předních příčkách. "To jsem celý já. Zizou mi vždycky říká, abych tolik nelítal a spíš se šetřil," směje se Ribéry."Je to opravdový bonus, mít takového spoluhráče v týmu," pěl chválu na jeho adresu Thierry Henry."Pro obránce je jako noční můra. Provokuje je, rve se o každý balon, nedá jim chvilku klidu," přidává se Lilian Thuram.Nejlepší zápas sehrál nový objev turnaje v osmifinále proti Španělsku, kdy se postaral o první gól Modrých a zejména ve druhé půli svými tanečky u postranní čáry motal hlavu Marianovi Perníovi s Xavim. "Dnes zazářil Ribéry, příště to může být někdo jiný," držel se na zemi střízlivě uvažující kouč Raymond Domenech, ale fanoušci měli jasno. Zrodil se nový Zidane! Za odcházející legendu přichází náhrada! Jenže rozvážný generál s desítkou na zádech má popravdě řečeno máloco společného s dravým driblérem Ribérym. "Jediné, co je spojuje, je to, že společně tvoří údernou dvojici. Jinak jsou každý naprosto jiný," říká pravý bek Willy Sagnol.Na rozdíl od svého vzoru Ribéry na pozornost médií zvyklý není, nebylo tedy divu, že se jim snaží vyhýbat. Když po jednom tréninku v Německu viděl hrozen novinářů čekajících na jeho slova, znervózněl a chtěl se jim vyhnout. Přiložil si tedy k uchu mobilní telefon a prošel kolem nich předstíraje, že volá. Ke své smůle a pobavení ostatních si však nevšiml, že mobil drží obráceně...Svých prvních patnáct minut slávy má Ribéry za sebou. Léty prověřená zásada však zní: Není těžké dostat se na vrchol, nýbrž udržet se tam. Snad se z Ribéryho nestane novodobý Ikarus, jehož sláva pohasla po chvilkovém vzepjetí.Celá Francie si to vroucně přeje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama