Červenec 2007

Ronaldinho-vide

30. července 2007 v 12:51 | Ronaldinho |  Fotbal

Ronaldinho-fotogalerie

30. července 2007 v 12:47 | Ronaldinho |  Fotbal

Ronaldinho-zivotopis

30. července 2007 v 12:33 | Ronaldinho |  Fotbal
Celým jménem Ronaldo Assis de Moreira známý jako Ronaldinho Gaúcho se narodil 21.března 1980 ve Vila Nova nedaleko města Porto Alegre. Jeho jméno Ronaldinho bylo původně vymyšleno jako prostředek k rozlišování s dalším brazilským útočníkem Ronaldem. Ronaldinho se stal s Brazílií v roce 2002 mistrem světa, v letech 2004, 2005 byl vyhlášen nejlepším hráčem roku a v roce 2005 se stal nejlepším hráčem působícím v Evropě. Nicméně on sám si nemyslí, že by byl nejlepším hráčem v Barceloně natož celého světa.

Ronaldinho byl nejmladší ze tří dětí. Jeho matka Miguelina byla prodavačkou a později vystudovala zdravotnictví a stala se zdravotní sestrou. Otec Joao byl pracovníkem na loděnici a hrál fotbal za Cruzeiro. Joao zemřel, když Ronaldinhovi bylo teprve osm let. V dětství se Ronaldinho věnoval spíš futsalu a plážovému fotbalu, později však našel svou novou lásku v klasickém fotbale. On je obrovským fanouškem brazilské hudby a občas hraje na bubny a zpívá s přáteli v Barceloně. Jeho druhou vášní hned po fotbale je samba, mezi níž a právě fotbalem se v mládí rozhodoval. Naštěstí si vybral fotbal.

Ronaldinhova kariéra začala v brazilském klubu Gremio pod trenérem Luizem Felipem Scolarim, který v roce 2002 dovedl Brazílii k titulu mistrů světa. Poprvé na sebe vážněji upozornil na poháru Libertadores v roce 1998, kdy vstřelil mnoho gólů zaujal hlavně míčovou kontrolou a technickou vybaveností. V roce 1999 byl následně nominován do reprezentace a v roce 2001 se o jeho služby začaly zajímat evropské velkokluby, hlavně z Premier League. Nakonec však Ronaldinho podepsal pětiletou smlouvu s francouzským klubem PSG.

Ronaldinho odešel v roce 2001 hrát evropský fotbal do Francie. I přes nabídky daleko větších a slavnějších klubů si zvolil právě PSG. Během jeho působení ve Francii si manažer klubu Luis Fernandez na Ronaldinha stěžoval, protože si myslel, že dával přednost nočnímu životu před fotbalem. V roce 2003 chtěl z PSG odejít, protože se klub neprobojoval do evropských pohárů. Ronaldinhovu touhu odejít podpořila také možnost přestoupit do některého z evropských velkoklubů. O jeho služby projevil zájem hlavně Manchester United a FC Barcelona. Nakonec přestoupil do Barcelony.

Dne 19. července 2003 začala Ronaldinhovi nová kariéra. Předseda Barcelony Joan Laporta chtěl sice namísto Ronaldinha přivést Davida Beckhama z Manchesteru United, ale ten však odešel do konkurenčního Realu Madrid. Ronaldinho se poprvé uvedl v dresu Barcelony na americkém turné v zápase proti AC Milán, který jeho tým vyhrál 2:0 a Ronaldinho k výhře přispěl jedním gólem. V jeho první sezoně v La Lize skončila Barcelona druhá za Valencií, ale v následujících ročnících vždy získala titul. Samuel Eto´o, Deco, Xavi, Ludovic Giuly, Henrik Larsson a samozřejmě i Ronaldinho byli hlavními strůjci titulu v sezoně 2004/2005.

První velká porážka přišla v osmifinále Ligy mistrů 2004/2005, když Barcelona vypadla s Chelsea Londýn. V prvním zápase sice dokázala na domácí půdě zvítězit 2:1, ale v odvetě na Stamford Bridge prohrála 4:2 a se soutěží se musela rozloučit. Nepomohly jí ani dva Ronaldinhovy góly, které ještě za stavu 3:2 pro Chelsea znamenaly postup pro Barcelonu. Ronaldinhova smlouva měla tehdy vypršet v roce 2008 a proto mu vedení Barcelony nabídlo novou smlouvu až do roku 2014, kterou však Ronaldinho odmítl. Nicméně ten samý rok podepsal rozšíření kontraktu o dva roky.

19.listopadu 2005 ozářil všechny fotbalové fanoušky svým geniálním vystoupením na stadionu Santiago Bernabeu v zápase s Realem Madrid. Svými dvěma góly pomohl Barce ke skalpu svého největšího konkurenta a navíc mu při odchodu ze hřiště bouřlivě aplaudovali i fanoušci Realu Madrid. Tento počin zažil naposledy Diego Maradona v roce 1985. V září roku 2005 byl Ronaldinho zvolen v anketě FIFPro svými profesionálními kolegy nejlepším hráčem roku.

V listopadu 2005 získal Ronaldinho Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě a byl zvolen nejlepším útočníkem Ligy mistrů za sezonu 2004/2005. V roce 2005 se také stal historicky třetím Brazilcem, který vyhrál Ballon d´Or. 19. prosince 2005 byl znovu jmenován FIFA nejlepším hráčem roku a s 956 body suveréně zvítězil, když druhý v pořadí, Frank Lampard z Chelsea, získal 306 bodů a třetí skončil Ronaldinhův spoluhráč Samuel Eto´o, který získal 190 bodů. Ronaldinho tak v roce 2005 získal všechny individuální ocenění, o kterých se může fotbalistovi zdát.

V další sezoně, konkrétně 2005/2006 v Lize mistrů narazila Barcelona v čele s Ronaldinhem v osmifinále opět na Chelsea. Tentokrát se z postupu radovala Barcelona, když Ronaldinho po průniku kolem obránců rozhodl tvrdou střelou, která skončila za zády Petra Čecha. Ve čtvrtfinále se Katalánci střetli s Benficou Lisabon a po domácí výhře 2:0, kde se Rony strefil z pokutového kopu a po remíze 0:0 v Portugalsku na Estadio da Luz, postoupila Barcelona do semifinále, kde narazila na AC Milán a na San Siro Ronaldinho poslal krásný pas za obranu na Ludovica Giulyho, který pohotově zakončil a rozhodl tak o postupu Barcy do finále Ligy mistrů, kde na ni čekal Arsenal vedený Thierry Henrym.

Arsenal se po vyloučení Lehmana dostal do vedení, ale v desíti nedokázali tento stav udržet a po dvou přesných přihrávkách Henrika Larssona a gólech Samuela Eto´a a Juliana Bellettiho dokázala Barcelona strhnout vítězství na svou stranu. Ronaldinho v tomto zápase zůstal malinko za očekáváním, ale i tak dokázala Barca získat nejcennější klubou trofej. Tu sezonu ještě Barcelona korunovala prvenstvím i v domácí soutěži a po výhře 1:0 nad Celtou Vigo mohla slavit mistrovský titul. Ronaldinhův střelecký gólometr se zastavil na čísla 25 za všechna utkání sezony, což je velmi slušná bilance.

Debut v reprezentačním dresu si odbyl 26. června 1999 v zápase s Lotyšskem. Hned při své první turnajové účasti na reprezentační úrovni, což byla v roce 1999 Copa America, se dočkal celkového prvenství a zapsal i do statistik gólem v zápase proti Venezuele. Při světovém šampionátu v Asii byl již Ronaldinho stálým členem základní jedenáctky a na již zmiňovaném turnaji v roce 2002 tvořil společně s Ronaldem a Rivaldem obávanou trojici "3R". Velmi často se vzpomíná na jeho gól ve čtvrtfinále proti Anglii, kdy svým padáčkem z přímého kopu překvapil Davida Seamena a podílel se na výhře 2:1. V tom samém zápase byl ale vyloučen za faul na Dannyho Millese a chyběl Brazílii v semifinále proti Turecku, které ale i bez něj Brazilci zvládli a Ronaldinho mohl nastoupit ve finále mistrovství světa. Po dvou gólech Ronalda se Brazilci radovali z mistrovského titulu a Ronaldinho ze svého prozatím jediného.

V březnu 2004 jmenoval Pelé Ronaldinha jako jednoho ze 125 nejlepších žijících fotbalistů. 29. června 2005 vedl Ronaldinho Brazílii jako kapitán na Poháru konfederací FIFA v Německu a ve finále, kdy Brazilci porazili Argentinu 4:1 byl jmenován hráčem zápasu.

Na mistrovství světa do Německa 2006 odlétali Brazilci jako jasní favorité a Ronaldinho jako největší hvězda turnaje, ale tyto domněnky nebyly vůbec naplněny jak brazilský tým, tak Ronaldinho zůstali daleko za očekáváním a po čtvrtfinálové prohře s Francií 1:0 se na ně svrhla obrovská vlna kritiky a hlavně právě na Ronaldinha. Bezprostředně po světovém šampionátu zničili vandalové v brazilském městě Chapecó 7,5 metru vysokou sochu Ronaldinha ze skleněného vlákna a pryskyřice, která tam byla postavena na počest Ronaldinhova zvolení nejlepším hráčem planety podle FIFA pro rok 2004. Ale i přes tento výpadek zůstává Ronaldinho jedním z nejlepších fotbalistů světa.

Ronaldinho

30. července 2007 v 12:32 | Ronaldinho |  Fotbal
Jméno:Ronaldo de Assis Morreira

Narozen:21.3.1980 v Porto Alegre,Brazílie

Výška:182 cm

Váha:77 kg

Post:záložník/útočník

Klub:FC Barcelona

Číslo dresu:10 (reprezentace i klub)

Bývalé kluby:Porto Alegre,Paris Saint-Germain

Obafemi Martins-videa

30. července 2007 v 12:31 | Ronaldinho

Obefemiho zivotopis

30. července 2007 v 12:23 | Ronaldinho
Do čtrnácti let hrál fotbal jako člen bosonohé party na předměstí Lagosu,hlavního města Nigérie.Pak se na něj usmálo štěstí:dostal se do prestižní fotbalové školy Ebedei,kterou vedl Churchill Oliseh,bratr známého nigerijského internacionála Sundaye Olisaha.To byl ovšem jenom začátek:na prahu svých šestnácti let byl maličký,ale nesmírně pohyblivý útočník angažován italskou Reggianou.

Tento klub z města Reggio Emilia (neplést se známější Regginou,ta je z Reggia di Calabria) sice v té době pobýval ve třetí lize,ale pro Obafemiho Martinse to byla pozvánka do vytouženého ráje.Tamní sportovní ředitel Franco dal Cin měl dobré kontakty na Inter Milán,kde kdysi působil.Martinsův právě objevený ráj se tedy brzy měl rozrůst o další patra-a on k nim vždy našel ty správné schody!

V dorosteneckém týmu slavného milánského velkoklubu se stal okamžitě oporou,navíc si osvojil základy nového jazyka a zvykl si na ruch bohatého velkoměsta.Nenechal se jím však strhnout,takže na rozdíl od jiných nigerijských talentů jeho šťastná hvězda nepohasla.

Vitální,neobyčejně rychlý a skvěle technicky vybavený "Oba Oba" v osmnácti poprvé nakoukl do i do sestavy prvního týmu Interu a v nabité konkurenci jeho útoku se vůbec neztratil.V klíčovém utkání Ligy mistrů proti Bayeru Leverkusen v březnu roku 2003 dokonce dostal i klíčovou roli ,a zastínil tak hvězdy typu Christiana Vieriho,Hernána Crespa či Alvára Recoby. "Na ten zápas si vzpomínám jako by to bylo dnes.Dal jsem jeden ze dvou gólů a poprvé zažil aplaudující San Siro,"rozzáří se oči nigerijského talentu.

Ostatně oči za něj mluví výrazněji než slova.Z Dantova jazyka zase tolik nepochytil,aby mohl vyjadřovat složitější názory.Ty však od něj nikdo nečeká,mluví hlavně na hřišti.Fanoušci Interu zbožňují jeho bleskurychlé průniky i oslavná salta po gólech.V ochozech milánského stadionu se pravidelně objevuje transparent,který nápaditě obměnil slogan známe značky Martini:No Martins,no party.Bez rtuťovitého a z fotbalového hlediska nesmírně zábavného Martinse to zkrátka není ta správná trachtace.Když letos s lehkým srdcem pouštěl majitel Interu Massimo Moratti do konkurenčního AC Milán drahého Christiana Vieriho,měl jasno: "V konkurenci Adriana a Martinse by stejně neměl místo."od ročníku 2003/2004 už Martins patří ke klíčovým členům základní sestavy Interu,s počtem jeho soutěžních startů rovnoměrně stoupá i počet gólů.A to ještě řadu vyložených šancí zahodí. "Často je až příliš spontánní,zbrklý.Zdá se,jako by mu někdy dělalo větší radost úspěšné proniknutí do soupeřovi šestnáctky než samotné zakončení,"říká o něm Fernando Orsi,asistent hlavního trenéra Interu Roberta Manciniho.

Pružný leopard z Nigérie je však ještě stále ve vývinu.Už ví,jak se dostat kořisti na kobylku,zatím si s ní spíš jen radostně hraje.Časem však v sobě určitě objeví také instinkt chladnokrevného gólového zabijáka.Pak se soupeřovi obrany mají teprve na co těšit…

Obafemi Martins-fotogalerie

30. července 2007 v 12:21 | Ronaldinho

Obafemi Martins

30. července 2007 v 12:09 | Ronaldinho |  Fotbal
Jméno:Obafemi Akinwunmi Martins

Narozen:28.října 1984 v Lagosu,Nigérie

Výška:176 cm

Váha:67 kg

Post:útočník

Klub:Newcastle United

Číslo dresu:9 (reprezentace i klub)

Bývalé kluby:Reggiana,Inter Milan

Devitkaa

29. července 2007 v 19:41 | Ronaldinho |  Devitkaa

Videa

29. července 2007 v 18:21 | r10

Riberiho tvar

29. července 2007 v 18:16 | R10
Ze zjevu se stalo zjevení. Franck Ribéry, rtuťovitý chlapík s jizvou na tváři, byl největším objevem letošního mistrovství světa. Francie v něm našla novou modlu - a celý svět se začal ptát, odkud se ten muž se znetvořeným obličejem vlastně vzal.



Tak předně - Franck Ribéry se narodil v severofrancouzském přístavu Boulogne-sur-Mer. Ze stejného kouta Francie pochází i slavný kanonýr Jean-Pierre Papin. Jenže zatímco Papinova kariéra nabrala od počátku rychlé obrátky, Ribérymu nechybělo málo a jeho život mohl vyhasnout ještě dříve, než vůbec kopl do balonu.Když byly Franckovi dva roky, vracel se s rodiči autem domů z výletu. Otec ztratil kontrolu nad vozem a havaroval. Malý chlapec pak proletěl předním sklem auta. Od té doby nosí na pravé tváři dlouhou jizvu, která se stala jeho poznávacím znamením. Stejně jako jiný mladík se stejnou vizáží, argentinský forvard Carlos Tévez, i Ribéry plastickou operaci odmítá. "Není to nic, za co bych se měl stydět," stojí si za svým.O jeho talentu se brzy dozvěděli v nedalekém Lille. Tamější fotbalová akademie je proslulá vysokými nároky na mladé fotbalisty - a netýkají se pouze sportovních výkonů. Když se šestnáctiletému Ribérymu rapidně zhoršil školní prospěch, přišlo varování v podobě podmínečného vyloučení z akademie. Jeho tvrdá hlava navíc často nerespektovala pokyny trenérů a poté, co byl jednou dokonce nachytán při rvačce v nočním klubu, neměli šéfové mládežnického fotbalu v Lille na vybranou - problémový talent si musel balit kufry. "Můj život i kariéra, to byla jedna velká bouře," říká Ribéry dnes už s úsměvem.

Já půjdu dál

Duležitou štací na Ribéryho nekonečné pouti po nižších soutěžích byl Brest. Přístavní vítr mu svědčí, jak se ukázalo později i v Marseille. V červenobílém dresu řádil jako černá ruka a stal se nejlepším nahrávačem National, což je francouzský ekvivalent ČFL nebo MSFL. "Když mi pak klub nabídl profesionální kontrakt, cítil jsem se jako v nebi," přiznává s odstupem času. Jenže s nabídkou přispěchaly také slovutnější kluby, než byl Brest. Ajax Amsterdam, Lens, Nantes, na ztraceného syna si vzpomněli i v Lille. Talentovaného uličníka však nakonec ulovily Mety, kde nový objev podepsal tříletý kontrakt.A právě v sezoně 2004/05 došlo k osudovému setkání, jež mělo v budoucnu Ribéryho kariéře významně pomoci. V Metách si padl do oka s trenérem Jeanem Fernandezem, který se pro ambiciózního střízlíka stal doslova druhým otcem. Nabídl mu to, co mladý Franck nutně potřeboval - důvěru. "Nabyl jsem dojmu, že se mnou klub počítá. To pro mě bylo důležité. Potřebuju cítit trenérovu důvěru, jinak hraju pod psa," přiznal Ribéry.Jenže nebyl by to on, kdyby v jeho kariéře nepřišel další zvrat. Pět milionů eur, které za něj v lednu 2005 nabídl Galatasaray Istanbul, bylo pro skromné Mety vskutku lákavým soustem. I Ribéry upřednostnil turecký velkoklub před jinými nabídkami. "Mohl jsem jít do Atlétika Madrid, Juventusu nebo Lyonu, ale nechci riskovat, že budu sedět na lavičce," vysvětloval nečekanou volbu.V Turecku se rychle stal miláčkem horkokrevných fanoušků a vysloužil si od nich lichotivou přezdívku Ferraribery. Jenže zároveň na vlastní kůži poznal, co to obnáší, hrát fotbal v Turecku. Zpožděné výplaty, nepochopitelné vysedávání na lavičce a nestravitelný životní styl, to vše Ribéryho ubíjelo. Ani jeho islámská víra mu nezabránila v tom, aby v létě roku 2005 Turecko rozzuřeně neopustil. A dveřmi za sebou bouchl pořádně. "Neplatí mi a stejně nehraju. Klub mi dluží čtyřměsíční výplatu."Byla z toho velká aféra, Galatasaray mu odmítl vydat registrační průkaz a trval na dodržení dvouapůlročního kontraktu. Prý na neposlušného rebela dokonce Turci poslali pár »vyjednavačů« s baseballovými pálkami. "Úplná blbost," kroutí hlavou Ribéry. Vše nakonec vyřešila FIFA, která dala za pravdu francouzskému mladíkovi.

V Papinových stopách

Svůj koráb Ribéry následně zakotvil v marseillském přístavu. Dal tak na radu, kterou mu poskytl bývalý enfant terrible evropského fotbalu Eric Cantona. A byla to výtečná volba. Na Stade Vélodrome se znovu setkal se svým učitelem Jeanem Fernandezem, tentokrát už ovšem jejich partnerství vydrželo déle. Lehkonohý bojovník s fyzickou kondicí triatlonisty očaroval celou Francii a stal se jedním z nejostřeji sledovaných hráčů uplynulého ročníku Ligue 1.Neustále v pohybu rozdával přesné pasy, dával soupeřovým obráncům pocítit, jak ostrý dovede být v osobních soubojích, a v neposlední řadě střílel nádherné branky. Brankář Nantes Micka¨el Landreau se po zápase, v němž ho Ribéry překonal střelou pod břevno z dobrých třiceti metrů, vzmohl na jediné slovo. "Fantastické," vydechl obdivně.Marseille objevilo novou modlu. "Našel jsem svůj klub a tím je Marseille. Cítím se tady báječně," vracel fanouškům komplimenty Ribéry. Stal se dokonce inspirací pro rapovou skupinu Rag Street, která o něm napsala píseň.Jeho popularita došla až tak daleko, že když se Marseille utkalo s Paris Saint-Germain, část fanoušků pařížského klubu skandovala - jméno záložníka Olympique. Mezi příznivci obou celků přitom panuje až fanatická nenávist. Pro srovnání, dovedete si představit letenský stadion, jak vyvolává jméno Karla Pitáka? Nápad z říše snů.Završení dokonalého happyendu už chyběla jen jedna jediná věc - pozvánka do francouzské reprezentace. V den oznámení nominace na MS sezval Ribéry do svého domu celou rodinu a všichni netrpělivě sledovali v televizi přímý přenos z tiskové konference. V momentě, kdy se na obrazovce objevilo jeho jméno, málem převrhl stolek v obývacím pokoji."Je to obrovská pocta, nemůžu tomu uvěřit! Když Francie vyhrála v roce 1998 titul, bylo mi patnáct a slavil jsem s kamarády na ulici. Tehdy mě ani v tom nejdivočejším snu nenapadlo, že si jednou zahraju po boku Zidana," jásala vycházející hvězdička. V tu chvíli neměla na kontě jediný reprezentační start.



Modrá je dobrá

Světový šampionát byl pro Ribéryho přímo pohádkovým příběhem. Začalo to již úvodním zápasem se Švýcarskem, v němž do unavené hry Les Bleus vnesl rozruch a mezi poflakujícími se spoluhráči působil jako živou vodou politý skřítek, který se v každém okamžiku snaží ohrozit soupeřova gólmana.A zářil i nadále. Kdyby se spočítalo, který hráč toho na německých trávnících naběhal nejvíce, Ribéryho jméno by se dozajista skvělo na předních příčkách. "To jsem celý já. Zizou mi vždycky říká, abych tolik nelítal a spíš se šetřil," směje se Ribéry."Je to opravdový bonus, mít takového spoluhráče v týmu," pěl chválu na jeho adresu Thierry Henry."Pro obránce je jako noční můra. Provokuje je, rve se o každý balon, nedá jim chvilku klidu," přidává se Lilian Thuram.Nejlepší zápas sehrál nový objev turnaje v osmifinále proti Španělsku, kdy se postaral o první gól Modrých a zejména ve druhé půli svými tanečky u postranní čáry motal hlavu Marianovi Perníovi s Xavim. "Dnes zazářil Ribéry, příště to může být někdo jiný," držel se na zemi střízlivě uvažující kouč Raymond Domenech, ale fanoušci měli jasno. Zrodil se nový Zidane! Za odcházející legendu přichází náhrada! Jenže rozvážný generál s desítkou na zádech má popravdě řečeno máloco společného s dravým driblérem Ribérym. "Jediné, co je spojuje, je to, že společně tvoří údernou dvojici. Jinak jsou každý naprosto jiný," říká pravý bek Willy Sagnol.Na rozdíl od svého vzoru Ribéry na pozornost médií zvyklý není, nebylo tedy divu, že se jim snaží vyhýbat. Když po jednom tréninku v Německu viděl hrozen novinářů čekajících na jeho slova, znervózněl a chtěl se jim vyhnout. Přiložil si tedy k uchu mobilní telefon a prošel kolem nich předstíraje, že volá. Ke své smůle a pobavení ostatních si však nevšiml, že mobil drží obráceně...Svých prvních patnáct minut slávy má Ribéry za sebou. Léty prověřená zásada však zní: Není těžké dostat se na vrchol, nýbrž udržet se tam. Snad se z Ribéryho nestane novodobý Ikarus, jehož sláva pohasla po chvilkovém vzepjetí.Celá Francie si to vroucně přeje.

Franck Ribéry

29. července 2007 v 18:15 | Ronaldinho |  Fotbal
Jméno:Franck Ribéry

Narozen:7.dubna 1983 v Boulogne-sur-Mer,Francie

Národnost:francouzská

Výška:175 cm

Váha:62 kg

Klub:Bayern Mnichov

Post:záložník

Číslo dresu:7

Přezdívka:The Magician,FerraRibery

Předchozí kluby:Olympique Marseille,Galatasaray,Mety,Brest,Ales,Boulogne-sur-Mer

Debut v reprezentaci:květen 2006 proti Mexiku
Úspěchy:vítěz tureckého poháru 2005

Samir Nasri

29. července 2007 v 17:23 | Ronaldinho |  Fotbal
Jméno:Samir Nasri
Narozen:26.6.1987 v Marseille,Francie
Národnost:francouzská
Výška:177 cm
Váha:75 kg
Klub:Olympique Marseille
Post:záložník
Číslo dresu:22